PH020 Věra Špačková - praprababicka z Ruska a její rodina

Praprababička pocházela z Ruska z Petrohradu ze starého šlechtického rodu. Jmenovala se Viera Gregorievna. Jejím prvním mužem se stal Boris Kulakov, který zemřel v roce 1905 během rusko-japonské války. Měli spolu syna Borise (nar. 1903). Krátce po smrti svého prvního muže potkala českého zlatorytce Josefa Špačka, který žil tou dobou v Petrohradu, vydělával si zde na živobytí a pocházel z Jaroměře. Vzali se a měli spolu 4 děti: Nina (nar. 1906), Lýdie (nar. 1908), Mečislav (nar. 1910)a Tamara (nar. 1912). Většinu společného života žili ve Vyborgu (dnes na území Finska). V roce 1914, když vypukla Velká válka, se musel Josef Špaček s celou svou rodinou odstěhovat zpět do českých zemí - tedy na území Rakousko-Uherska, protože Rakousko-Uhersko bylo s Ruskem ve válce. Celá rodina žila ve velmi nuzných podmínkách, protože rodiče Josefa Špačka rodinu nepřijali. Prapradědeček se snažil svou rodinu uživit jak jen to bylo možné. Pomáhal v pekárně, která zásobovala vojsko, tahal těžké pytle s moukou. Nakonec byl v roce asi 1915 odveden na frontu na Balkán, kde v roce 1916 padl (zemřel na průstřel břicha). Praprababička Věra ovdověla podruhé a zůstala v Jaroměři sama s pěti dětmi jako cizinka. Nejstarší Boris odešel brzy do učení, Nina, Lýdie a Tamara odešly do klášterní školy v Praze. Po válce se Věra živila jako ošetřovatelka v lazaretu, kde se seznámila s posledním, třetím mužem svého života Vítem Coufalem, kterého si po dlouhém odříkání vzala. I tento Vít Coufal nakonec zemřel na tuberkulózu. Po jeho smrti zůstala praprababička sama. Zemřela v Hradci Králové.